Všechno nejlepší: část 1

„Všechno nejlepší, Kyro,“ zabručel pro sebe Gan Ross. Osmnáct let od početí. Krok, ne-li dva, do hrobu. Zvítězili. Na oslavu plnoletosti, oslavu hodnou těch, co ji uspořádali – zastydlých dětí s figurkami. Další vítězství pro republiku stálo život spoustu klonových vojáků, jako každý vojenský střet. A to ani bitva neskončila. Někdo by řekl: „Umírají jen kopie skutečného člověka“. Stát před ním Gan Ross, než by daný mudrlant větu dokončil a stačil se ztrapnit, už by mu jedna přilétla. Uvažoval, jestli mezi ně vlastně tak trochu nepatří nejvyšší rada na Coruscantu, ale za tu myšlenku se styděl. Nebyla dost opodstatněná a raději zatloukl ji, než by jen pozdvihl ruku před radou. Věděl, že je to v rozporu s jedijským učením, na nějž se mistři upínají celou svojí existencí, někdy snad až příliš. Příliš? Ne, kdyby se na válce nechtěli podílet jediové, vedl by klony někdo jiný. Nejspíš stejnak někdo s názorem, kterým by si vysloužil myšlenku nahodit políčkem tu na jednu a tu na druhou tvář, a nakonec ji pohlavkem zarazit až do nejzazších útrob malého zeleného mozku. Takhle bylo procento osob, které nevidí zásadní rozdíl mezi klonem a droidem, jen velmi nízké. Ovšem během těch mnoha bitev, jimiž prošel, nebo o nichž slyšel, si všiml, že se z jeho druhů začíná vytrácet ona pověstná povznesená empatie. Ve vzduchu se vznáší něco, co mnozí tuší a pár jich v tom má naprosto jasno – jediové nikdy neměli vstoupit do války. Ochránci míru chrání mír jeho antagonistou?

Ganův pohled byl zaryt do jeho meče. Nástroje, k jehož pořízení ho dohnala až válka, a i tehdy z cizí vůle. Před bitvou o Geonosis měl v plánu získat zpět meč, o který ho připravil otrokář Taivor Dix. Když už měl konečně pocit, že se Dixovi dostal na stopu, byl povolán. Přemluvili ho ignorovat škody, které možná jeho stará zbraň páchá v cizích rukou, a sestrojit předmět páchající škody v jeho vlastních rukou. Pozoroval teď pochromovanou a doposud jakž takž lesklou rukojeť vyčnívající zpod kožené omotávky. Viděl v ní deformovaný odraz své tváře. Možná ho k sebereflexi dohnal pohled na neupravený plnovous, a bahno a jinou špínu ulpívající mu snad na každé části oděvu.

Zpoza deformované tváře vystoupila neméně deformovaná postava: „Ehm, chceš půjčit zrcátko?“

Jedi se probral ze zamyšlení a pootočil hlavu. Stála tam nevysoká dívka. Pro jedie netradiční kožené kalhoty přitahovaly zrak na silné nohy. Klasickou jedijskou tuniku nosila tmavšího zbarvení a přepásanou širokým opaskem. Hustá hnědá hříva s jedním pramenem svázaným do padawanského copánku pak na první pohled odváděla pozornost od rohovitých výrůstků v oblasti obočí a brady a od plných rtů v náznaku všudypřítomného úsměvu. Gan Ross se divil, že v Kyře doposud převládala dobrá nálada.

Čvachtání bahna doprovázelo každý její krok, když se šla posadit na stůl za svého mistra. Správně poznala, že je po poslední potyčce rozlámaný.

Dívčí ruce v dlouhých kožených rukavicích, podle jeho vzoru bezprstových, se mu octly na ramenou a daly se do masírování. Gan poslouchal hustý déšť dopadající do trávy, bahna a na neprodyšnou visutou plachtu čnící z velitelského stanu jakožto stříška. Opět se pohroužil do myšlenek.

Nebýt války, káral by Kyru za její familiární přístup. Pravděpodobně by si nedovolila jen tak mu začít masírovat ramena. A nebyl by, u sta banthtích bobků, vlastně ani důvod! Neuskakoval by pravidelně výbuchům a jen málokdy by se mu utvořila jen záděra. Tuplem by neměl rozlámaná záda po překotném úskoku do stromu. V současném kontextu by si ale připadal jako pokrytec a tyran, kdybych od ní vyžadoval stabilní jedijský protokol. Co je tu jedijské? Hustit do ní formality by bylo jako vysvětlovat jí, jak je vegetariánství super, a přikusovat u toho nerfí řízek. O válce nemá žádných naučených mouder. Snad jen stačil odpozorovat, že na frontě jsou si všichni rovni. Padawanka? Pche, je to jeho sestra ve zbrani a potenciálně zpět v Síle, z níž vzešla. Rada shodou okolností souhlasila, že už je Kyra připravena podstoupit zkoušky. Byla odmala velmi pečlivá a vytrvalá studentka. Vděčně chodila do chrámu, kde trávila dlouhé hodiny v archivech. Vstřebala jedijské učení a nyní i něco navíc. Kdyby podle Rady neměla být po téměř beznadějném střetu na Asus Vernez spřízněna se Silou, co víc by jen od ní mohli očekávat. Úsměv? Prosím, tady je.

Tak jako si jediové u čtvrt-zabrackého rytíře udělali vroubek vstoupením do války, u Jolyn se o něj zasloužila křivda jejímu mistrovi. Sice úspěšně složila většinu zkoušek, ale u jedné se mistrům nelíbily prostředky, jež použila. Věděli, že Gan lpí na pravidelném tréninku boje. Když se pak dostala do úzkých a před jejich zraky se začala ohánět něčím, co dost zavánělo technikou Juyo, problémy měl v první řadě její mistr. Kyra ten den překvapila jak své protivníky, tak i sebe, protože tento styl boje sotva pořádně nastudovala a nestačila ho vyzkoušet. Přesto, že nebyl zdaleka vybroušený, zaskočila jím své soupeře. Oba tušili, že Kyřina výhra znamenala Ganovu prohru a krok od titulu mistra. On jí to nezazlíval. Co padl jeho bývalý mistr Caleb Imsan, byl k mnoha věcem, které pro něj dřív měly určitou váhu, naprosto lhostejný. Náladu s ním Kyra sdílela.

„Mrzí mě, že to vyšlo takhle blbě s tvejma narozeninama,“ pronesl jedi.

„Stejně sem je nikdy moc neslavila, tak co?“

„No jo, ale tohle je fakt výsměch.“

Oba chvíli poslouchali déšť. Nakonec si Gan Ross sáhl do vnitřní kapsy v tunice, odkud vytáhl protáhlý dřevěný předmět a otočil se i se židlí čelem ke své učednici. „Umíš na to hrát?“ vložil jí flétnu do dlaně.

„No, nikdy jsem to nezkoušela, ale vím, jak na to.“

„Máš teď čas se to do konce života naučit. Je tvoje,“ pronesl s úsměvem.

„Ale jedi by přece neměl vlastnit skoro nic, kromě trenclí a meče.“

„Váleček jako váleček a flétna navíc snad nikoho nezabije. Minimálně když budeš trénovat z dosahu všech živočichů.“

Oba se opět dali do poslouchání kapek vody hustě padajících a následně se tříštících o hladinu louží vytvořených jejich předchůdci.

„Děkuju, Gane. Mám tě ráda,“ odhodlala se k přiznání arpor-lanka.

„Taky tě mám rád,“ odpověděl polohlasně.

***

Za Ganem přišla pod rouškou noci na návštěvu vzpomínka na nejbolestivější událost v jeho životě. Rozhodla se převléknout za sen. Detaily se mírně lišily, ale jádro se drželo skutečnosti. Seděl v ošetřovně vedle svého mistra. Bylo jasné, že Caleb odchází z tohoto světa, jeho rány byly příliš četné. Mimo mnoha jiných míst utrpěly vážné zranění i plíce, nezmohl se ani na slovo. Namísto toho mu pohledem a rozevřenou dlaní, jíž po křečovitém svírání zbraně konečně rozevřel, naznačil, aby se Gan ujal toho, co zbylo z jeho meče. Nejspíš rukojeť zasáhl jeden z droidů, zodpovědných za catharův stav.

Poté se sen, nebo spíš vzpomínka, přenesla do Ganova pokoje. Zrovna dokončoval meč, jímž se doposud ohání. O dost delší rukojeť, ale jinak hodně podobná jeho první zbrani. Z té Calebovy nakonec zůstal bez úhony pouze krystal. Gan si jej osvojil, aby se s každým padlým protivníkem mohl znechuceně zašklebit, že nadále bojuje válku, kterou i když vyhraje, zůstane poražený.

***

Čtvrt-zabrak otevřel oči a zavrtěl hlavou, aby se rychleji vzpamatoval. Bylo zataženo, ale zatímco spal, přestalo pršet. Zaostřit zrak uvážil za méně náročné než zaostřit Sílu. Po chvíli se mu před očima vyjasnila osoba, která pravděpodobně způsobila jeho probuzení. Uvedení do přítomnosti nebylo o moc příjemnější než předcházející sny o minulosti.

„Chce s vámi mluvit generál Chylinn, pane,“ pronesl kapitán jeho klonové jednotky.

„Pochybuju, že chce,“ odpověděl Gan Ross a rukou dal vojákovi pokyn, aby jedijku přivedl.

Umbaranka měla svůj obvyklý kamenný výraz.

Gan se ji rozhodl napodobit: „Jak jen jsem si zasloužil tvoji přítomnost?“

„Tak, že jsi rytíř jedi a tím pádem velíš klonům, které budu potřebovat při dobývání jedné pevnosti.“

„A já doufal, že budeš potřebovat i mě.“

„Nepotřebovala bych, kdybys byl ochoten mi svěřit velení nad svými vojáky.“

Odpověděl se stejným pohrdáním v hlase, s jakým k němu hovořila ona: „Nesvěřil bych ti jediného muže.“

„V tom případě dojdi pro svoji padawanku a můžeme vyrazit.“

„Aha, neviděl jsi Kyru, Ici?“

Ice, kapitán se zeleně kostičkovanými proužky na brnění pokrčil rameny.

Gan se ji pokusil kontaktovat komlinkem. Neodpovídala. „Poptej se, jestli ji někdo neviděl,“ promluvil ke kapitánovi a vydal se následovat stopy, které usoudil, že zanechala v bahně jeho učednice. Klon se pilně ale bezvýsledně vyptával svých bratrů, když jedi objevil konec šlépějí na okraji lesíku nedaleko tábora. Nestála tam však Kyra, nýbrž ležela, a byla odtažena ještě, než Gan na místo dorazil. Dva muži z masa a kostí. Nebránila se.